Překvapení na pískovně

Moje prádlo > Soutěžní články

Můj příběh se odehrál před několika lety. Jednoho letního rána jsem se rozhodla vzít si nové spodní prádlo a toto rozhodnutí ovlivnilo další vývoj celého dne. Byla to nádherná černá krajková tanga v kompletu s push-up podprsenkou. V poledne o pauze jsem jako každý den zašla s kamarádkou Mirkou na kávičku. Dohodly jsme se, že si po práci zajedeme na odlehlý bývalý pískový lom, který je nyní zatopený krásnou průzračnou vodou a užijeme si slunného dne. Cesta na kolech netrvala ani celou hodinu, ale díky neuvěřitelnému horku jsme se nemohly dočkat, až skočíme do osvěžující vody. Ale co se nestalo, při rozbalování deky a prozkoumávání ručníku jsem zjistila, že nemám plavky. Jak si jen člověk může zapomenout plavky, když se jde koupat? Už jsem chtěla odejít, načež pohotová Mirka našla skryté místečko mezi stromy, kam nikdo nedohlédl. A protože byla Mirka opravdová kamarádka, nenechala mě ve štychu a i její plavky zůstaly v batohu. Několik hodin jsme se vesele cachtaly pouze v kalhotkách a užívaly si letního sluníčka, až jsme uslyšely podivný zvuk, co se nesl odněkud z dálky. Znenadání se z křoví vynořila početná skupina vojáků. My zůstaly uvězněny ve vodě a než jsme se nadály, vojáci po jednom oděni v maskáčích naskákali do vody a bezmyšlenkovitě se rychlými tempy hrnuli přímo k nám. S Mirkou jsme na sebe vrhly vyděšený pohled a rychle se přikrčily až po krk do vody. Ne, nedělám si iluze, že voda všechno skryla. Několik vojáků si nás všimlo a pomaloučku se k nám blížilo. Co teď?! Těžko nepozorovaně odplavat.“Co je to za nový model plavek?“ Pronesl pobaveně jeden z vojáků. Cítila jsem, jak se mi do obličeje hrne krev, a červenají mi tváře. Ani jsme se nezmohly na odpověď, jen jsme se stydlivě uculily a hodlaly ho dál ignorovat. Vojáci se ale nenechali odradit a dále pokračovali v narážkách. Po krátkém klábosení bylo jasné, že se jich jen tak nezbavíme a tak jsme se odhodlaly k odchodu. Naneštěstí byla voda u břehu velice mělká. Tudíž mi nezbylo, než si stále opakovat „nejsem nahá“. Ne, že by to zabíralo. Hlouček mužů v maskáčích nám byl stále v patách. Očividně jsme objevily místo, kam chodí v práci plavat a i pro ně to bylo neočekávané zpestření. A jak příběh dopadl? Jelikož byl jeden z nich zpěvák rockové kapely, obě nás pozvali na jejich večerní představení. Tam jsme se blíže poznali a s jedním z oněch pohledných vojáků jsem až dodnes. Jednou za čas na naše první setkání vesele vzpomínáme. Jak přítel říká… nekupuj zajíce v pytli.

Chci hlasovat

Zpět na detail kola